Bivakováním se rozumí přenocování za sníženého komfortu, tedy bez použití přístřešku, stanu nebo rozdělání ohně. 

Zatímco tábořit v lese můžete jen na vyhrazených místech, bivakovat můžete téměř kdekoliv, pokud tedy oblast není dočasně znepřístupněna nebo jinak omezena pro vstup. Pod širákem se tak vyspíte kdekoliv ve volné krajině, kromě soukromých pozemků. Jestliže chcete přenocovat na louce, která někomu patří, doporučujeme zažádat o svolení majitele pozemku. Důležité je také zmínit, že bivakování je omezeno pouze na jednu noc. Pokud na jednom místě přespáváte déle než jednu noc, již nebivakujete, ale táboříte. Vzhledem k zákonu je tak nutné pamatovat i na tuto skutečnost. 

Sice není oficiálním legislativním pojmem, ale vyjadřuje přenocování pod širákem za sníženého komfortu bez použití přístřešku, bez rozdělání ohně a bez zanechání jakýchkoli stop po sobě, například ohniště, odpadků v místě přenocování. Tedy podtrženo, sečteno, pokud spíte ve spacáku s karimatkou a není-li vysloveně zakázáno bivakování či nocování, nepotřebujete pro přespání pod širákem žádnou výjimku. Jen je nezbytné místo bivakování opustit v původním stavu. 

Zároveň upozorňujeme na výklad Ministerstva zemědělství, dle kterého bivakování není součástí výkonu rybářského práva - v době omezeného pohybu osob v čase od 21:00 do 4:59 je bivakování považováno za porušení vládních opatření a jako takové může být Policií ČR sankcionováno. 

Je samozřejmě řada věcí, které jsou zcela mimo kompetence uživatele revíru a není možné je dále upravovat. Týkají se například chování rybáře, které přímo nesouvisí s lovem, jako je oblíbené téma bivakování nebo vjezdu vozidlem k revíru. Tato pravidla jsou vždy platná pro všechny (rybáře i veřejnost) stejně. Pokud je u popisu některého revíru takový zákaz zmíněn, je to z důvodu zdůraznění stávajícího zákazu, který na místě platí rozhodnutím majitele pozemku nebo správních orgánů, tak, aby nedocházelo ke sporným situacím. Při určité dávce zjednodušení  - bivakovat (parkovat, rozdělávat oheň a podobně) je možné buď pouze se souhlasem majitele pozemku (pokud je v soukromých rukou), nebo pokud to nezakazuje jiný právní předpis (národní parky, CHKO, blízkost lesa) nebo obecní vyhláška v případě, že je pozemek obecní. To, že u popisu revíru není bivakování zakázáno, rozhodně neznamená, že je povoleno. Zákon o rybářství dává držiteli povolenky právo vstupu na cizí pozemky (pokud tomu nebrání veřejný zájem, například u čističek odpadních vod), ale pouze v rozsahu nezbytně nutném pro lov, do kterého nespadá ani táboření, ani parkování automobilu. Je samozřejmé, že pokud na cizím pozemku svým vstupem způsobí rybář majiteli škodu, je povinen mu ji uhradit. 

tábořit se nesmí v národních parcích, rezervacích, chráněných krajinných oblastech, v lesích a všude tam, kde to omezují obecní vyhlášky nebo vlastníci pozemků. Každý pozemek u nás má svého majitele (stát, obec, fyzická, právnická osoba) a ten rozhoduje, co se na jeho pozemku smí a nesmí.

Zákon o lesích (zákon č. 289/1995 Sb. o lesích) říká: „V lesích je zakázáno: kouřit, rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně a tábořit mimo vyhrazená místa.“ Podobné formulace se nachází i v zákoně č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny.